Kvůli změněné sazbě daně z přidané hodnoty může řada podnikatelů přijít o peníze

2012-02-01

PRAHA, 1. února 2012 – Začátkem roku se změnila snížená sazba daně z přidané hodnoty z deseti na čtrnáct procent. To může představovat problém pro podnikatele, kteří jsou jejími plátci. Každá smlouva totiž musí obsahovat určité náležitosti, mezi které patří i uvedení ceny za poskytnuté plnění. Dodavatelé, kteří ve smlouvách uvedli konečnou cenu bez rozlišení toho, jaká její část představuje cenu za plnění a jaká část představuje DPH, o čtyřprocentní rozdíl přijdou.

„Uvedení ceny za dodání zboží či služby je velmi zásadní součástí každé smlouvy, a to jak pro dodavatele, tak i odběratele. Obchodní zákoník v podstatě vyžaduje, aby cena plnění byla ve smlouvě uvedena, či aby byl ve smlouvě alespoň uveden způsob určení ceny. V případě, že toto není dodrženo, obě strany riskují, že smlouva bude shledána neplatnou. To neplatí v případech, kdy je ze smlouvy jasné, že strany mají zájem uzavřít smlouvu i bez určení ceny. V takovém případě je odběratel povinen uhradit cenu obvyklou,“ upozornil Jan Vych z advokátní kanceláře Vych&Partners.

Určení ceny za plnění s odkazem na cenu obvyklou není příliš časté. S čím se však často setkat lze, je nesprávné ošetření skutečnosti, zda je cena ve smlouvě uvedena včetně daně z přidané hodnoty či bez ní. Z dnes již konstantních rozhodnutí soudů je přitom jasně dáno, že není-li ve smlouvě uvedeno, zda požadovaná cena za dodávku je včetně či bez daně z přidané hodnoty, platí, že jde o cenu konečnou, tedy obsahující v sobě již daň z přidané hodnoty v souladu s platnou legislativou.

„V takovém případě pak dodavatel není oprávněn požadovat jakékoli navýšení ceny. Tedy: pokud bude dodavatel plátcem daně z přidané hodnoty, což je v obchodních vztazích obvyklé, je nanejvýše vhodné, aby cena uvedená ve smlouvě byla vyjádřena včetně daně z přidané hodnoty,“ řekl Jan Vych.

Zároveň je nutné uvědomit si, že sazby daně z přidané hodnoty podléhají změnám v důsledku změny legislativy. Sazba daně, která se udává při navázání obchodní spolupráce, už nemusí být platná v jejím průběhu, z čehož mohou vznikat další problémy. Z toho důvodu je vhodné uvádět ve smlouvě především cenu bez daně z přidané hodnoty. Tedy takovou cenu, která zůstane dodavateli poté, co odvede za své plnění daň z přidané hodnoty. Dále je pak vhodné ve smlouvě uvést, že k této ceně bude připočtena daň z přidané hodnoty ve výši, jakou předepisuje platná legislativa.

„Už spíše informativně je možné uvést sazbu daně z přidané hodnoty aktuální v době uzavření smlouvy a tomu odpovídající výši daně z přidané hodnoty, která bude objednateli vyúčtována. Je ale důležité uvést, že tato sazba bude změněna v průběhu účinnosti smlouvy v závislosti na legislativních změnách, a že tedy konečná výše vyúčtované DPH se může při změně sazeb lišit. Takovou formulaci smlouvy považuji za velmi užitečnou zejména v déle trvajících smlouvách na opakující se plnění či u smluv, které předpokládají vznik povinnosti vyúčtovat daň připadané hodnoty až déle po uzavření smlouvy, typicky například u smluv o výstavbě. Jedině taková konstrukce ochrání dodavatele zboží či služeb před negativními důsledky růstu sazeb daně z přidané hodnoty na výši plnění, které tito dodavatelé získají,“ doporučil Jan Vych.